Strom dračí krve: kde ho vidět a proč umírá

Na ten rozměr vás nic nepřipraví. Fotografie stromu dračí krve zplošťují to, co se ve skutečnosti odehrává na náhorní plošině Diksam, kde jich přes vápenec stojí tisíce v rozvolněných řadách, každý jako hustý zelený disk vyvážený na holém kmeni. Vypadají, jako by je někdo navrhl. Nikdo je nenavrhl a právě ten tvar je celá pointa.

K čemu ten tvar je

Dracaena cinnabari patří do čeledi chřestovitých, což je vážně zvláštní fakt na to, držet si ho v hlavě, když pod jedním takovým stojíte. Kmen roste bez větvení, dokud strom nevykvete; v tu chvíli se koruna rozdělí na dvě. Strom vykvete znovu a každá větev se rozdělí zase. Zopakujte to po staletí a vznikne koruna, kterou vidíte: stovky koncových větví natěsnaných tak hustě, že celá klenba působí jako souvislá plocha.

Ta klenba plní na ostrově s velmi malými srážkami dvě úlohy. Zachytává monzunovou mlhu, která se valí přes plošinu, a sráží ji na voskovitých listech, po nichž voda stéká po větvích ke kmeni a do kořenové zóny. A zároveň stíní vlastní kořeny před sluncem, které by tenkou půdu jinak vysušilo na troud. Strom je fakticky vlastní zavlažovací systém i vlastní slunečník.

Podívejte se pod korunu a obvykle najdete malý kruh zelenější a hustší vegetace, než je okolní terén. To je mikroklima toho stromu a ukrývá další endemické rostliny, které by na otevřené plošině nepřežily.

Kde je skutečně uvidíte

Firmihin je pro většinu návštěvníků ta odpověď. Leží na náhorní plošině Diksam ve vnitrozemí ostrova a drží nejhustší dochovaný porost vzrostlých stromů, jaký kde existuje. Trasu přes něj vede skoro každý provozovatel, obvykle s jednou nocí v kempu poblíž, a důvod, proč se zdržet místo pouhého průjezdu, je světlo: v poledne se koruny čtou jako ploché siluety, za úsvitu a za soumraku jsou mimořádné.

Mimo Firmihin jsou stromy spíš rozptýlené než nahloučené. Homhil na severovýchodě je kombinuje s lahvovníky a kadidlovníky na plošině nad přírodním jezírkem. Jednotlivé exempláře stojí podél cesty nahoru na náhorní plošinu Diksam a cesty ve vnitrozemí míjejí hájky po několika desítkách stromů. Chcete-li hustotu, jeďte do Firmihinu. Chcete-li jediný strom proti obloze, poslouží lépe okraje plošiny.

Pryskyřice

Nařízněte kůru a strom začne krvácet. Míza během několika minut zoxiduje z čiré do sytě červené a ztvrdne v křehké karmínové kapky, které lze seškrábat.

To je dračí krev a je to důvod, proč se ostrov v antických pramenech vůbec objevuje. Obchodovalo se s ní do Středomoří a napříč Indickým oceánem po dobu výrazně přesahující dva tisíce let a používala se jako pigment, lak, kosmetika i lék. Sokoterské domácnosti ji dodnes sklízejí v malém množství a nabídnou vám ji v Hadibu i na zastávkách u cesty.

Obchod je zlomkem toho, čím býval, a pryskyřice, kterou koupíte, je spíš suvenýr než komodita. Koupě malého množství podpoří domácnosti, které ji sbírají. Nařezat strom sám nepodpoří nikoho, a to by snad ani nemělo být potřeba říkat.

Část, kterou většina průvodců vynechává

Lesy nejsou zdravé a tvrdit opak by bylo nepoctivé.

Stromy, které ve Firmihinu fotíte, jsou staré. Problém je to, co tam chybí: mladé. Semenáčky vyklíčí a pak je spasou kozy. Pastevní tlak je na plošině tak silný, že obnova probíhá hlavně na místech, kam se zvířata nedostanou, na skalních římsách a v puklinách, což není rozložení, které by les udrželo.

Na to se vrství klima. Ostrov vysychá a monzunová mlha, na které stromy závisejí, přichází méně spolehlivě. Cyklony Chapala a Megh v roce 2015 vzrostlé stromy rovnou zničily a hodnocení IUCN opakovaně upozorňují na rostoucí intenzitu cyklonů jako na hrozbu, kterou pomalu rostoucí a pomalu se rozmnožující druh nedokáže vstřebat.

Dokumentace UNESCO a IUCN je k tomu veřejná, podrobná a stojí za přečtení ještě před cestou. Mění to, na co se vlastně díváte. Porost stromů dračí krve není nadčasová krajina. Je to populace s demografickým problémem, vyfotografovaná ve chvíli, kdy je pořád ještě velkolepá.

Ochranářská práce probíhá. V oplocenkách, kam se kozy nedostanou, semenáčky skutečně přežívají a vznikly komunitní školky. Jestli se to dá rozšířit na velikost problému, je otevřená otázka.

Praktické poznámky

Stromy rostou ve výšce, většinou zhruba mezi 300 a 1 500 metry, což znamená, že na plošině je chladněji a větrněji než na pobřeží. Vezměte si vrstvu navíc, i když jste celý den strávili u moře v šortkách.

Ve Firmihinu není žádná vstupní brána ani vstupenka v podobě, jakou byste možná čekali. Přístup vede přes vašeho provozovatele a komunitní poplatky, kde se platí, bývají obvykle součástí ceny balíčku. Ověřte si to, nespoléhejte na to.

Při fotografování jsou tématem koruny a světlo je všechno. Poledne je zplošťuje úplně. Ranní mlha na plošině je záběr, po kterém většina lidí jde, a v žádný konkrétní den není zaručená.

Nelezte na ně. Stává se to, objevuje se to na fotkách a poškozuje to strom, kterému trvalo staletí, než takové velikosti dosáhl.

Kam to zapadá v rámci cesty

Firmihin přirozeně leží uprostřed standardního okruhu, obvykle ve dvojici s kaňony pod plošinou. Pokud je endemická flóra hlavním důvodem vaší cesty, a ne jen zastávkou cestou, řekněte to hned v poptávce: rozdíl mezi tím vidět stromy a strávit mezi nimi opravdový čas je rozhodnutí o rozvrhu a snáz se dělá před uzavřením itineráře než po něm.

Cesty postavené kolem období květu najdete v našich expedičních balíčcích a širší příběh endemitů, včetně lahvovníků a druhů kadidlovníku, vede přes endemickou flóru.

Co roste vedle něj

Strom dračí krve sbírá fotografie, ale je jedním endemitem z mnoha, a plošina dává větší smysl, jakmile dokážete pojmenovat jeho sousedy.

Lahvovník, Adenium obesum socotranum, je ten druhý, který nejde přehlédnout: nafouklý šedý kmen jako hromádka roztavených svíček, v měsících květu zakončený zářivě růžovými květy a často rostoucí přímo z holé skály. V tom kmeni skladuje vodu, a proto se udrží na skalní stěně, kde nic jiného nevydrží.

Kadidlovník tu roste v několika druzích, které se nevyskytují nikde jinde: stromy rodu Boswellia se drží na svazích pod úhly, které vypadají jako omyl. Kadidlo ze Sokotry se obchodovalo souběžně s její pryskyřicí a některé z těch druhů dnes klesly na velmi malý počet jedinců.

A pak je tu okurkovník, Dendrosicyos socotranus, jediný druh z čeledi tykvovitých, který roste jako strom. Vypadá jako něco, co nakreslilo dítě, kterému popsali, co je to strom, ale samo nikdy žádný nevidělo.

Zhruba třetina sokoterských druhů rostlin neroste ve volné přírodě nikde jinde. To číslo je důvodem, proč je souostroví na seznamu světového dědictví UNESCO, a vyplatí se ho nosit s sebou po plošině: většina toho, co máte u nohou, má stejně omezený areál jako strom nad vámi.

Poznámka ke jménu

Setkáte se s tím, že se ostrovnímu stromu říká dračinec, a dračince najdete na Kanárských ostrovech, v Maroku i jinde v regionu. Jsou to příbuzní, ne totéž. Dracaena cinnabari patří jen Sokotře.

Jméno pochází spíš od pryskyřice než od stromu. Středověké a antické prameny popisují dračí krev jako sraženou krev draka a slona zabitých v souboji, což je lepší příběh než míza ze stromu a ceně to rozhodně neuškodilo.